Aduška

Jmenuji se Aduška. Jsou mi teprve 4 měsíce a většinu svého krátkého života jsem strávila na ulici v Olomouci. Maminku jsem ztratila brzy – ani nevím zda ještě žije. Zůstala jsem sama. V horku i dešti jsem se toulala mezi lidmi, hledala drobky u popelnic, ale lidé mě spíš odháněli. Někteří křičeli, jiní byli krutí.

 

Ten poslední člověk… nikdy na něj nezapomenu. Vzal do ruky něco velkého a začal mě tím mlátit. Pamatuju si už jen obrovskou bolest. A pak tmu. Člověk odešel, protože si myslel, že mě umlátil k smrti. Když jsem se probrala, kolem mě byly divné kameny a svíčky. Ležela jsem uprostřed hřbitova. Nemohla jsem se hýbat, jen jsem tahala zadní nožky za sebou a brečela bolestí. Byla jsem přesvědčená, že jsem se už ocitla za duhovým mostem…

 

Mé naříkání a pláč slyšel jeden hodný člověk. Jmenoval se Adam. Nemá doma kočičku, a přesto neváhal. Vzal mě konečně do tepla, pohladil mě, koupil přepravku, hrozně dobré jídlo a začal obvolávat útulky. Nikde nechtěli pomoci. Nikde pro mě nebylo místo. Žádný útulek ani spolek v Olomouckém kraji o mě neměl zájem. Byla jsem už zoufalá. Proč mě nikde nechtějí? Adam se ale nevzdal – a nakonec se dovolal až do Zlína, kde se mě ujali. Dostala jsem jméno po nálezci a zachránci – Aduška.

 

Na veterině zjistili, že mám rozseknutou pánev. Takové zranění prý mohla způsobit jen strašná lidská zloba. Zranění je staré několik dní. Jsem moc podvyživená s váhou jen asi 1 kg. Teď musím být v klidu, jíst speciální tekutou stravu a čekat, jestli po stabilizaci několik týdnů, bude nutná operace.

 

Dnes už nejsem sama. Mám kolem sebe lidi, kteří mě hladí, krmí a říkají mi, že bude líp. Ale péče o mě je náročná – léky, kontroly, vyšetření i možná operace stojí spoustu peněz.

 

Prosím, pomůžete mi a útulku, který se mě ujal?

Číslo účtu: 2300513018 / 2010, poznámka Aduška.

 

Děkuji

vaše vděčná Aduška