Aktuálně

Bylo nás sedm. Sedm fenek. Špína. Zima. Hlad. Strach. A lidé, kteří nám sex**lně ubližovali. Tohle není příběh z hororu. Tohle je můj život. Jmenuji se Dinuška a je mi přibližně pět let. Když se na mě podíváte, možná mi budete hádat mnohem víc. Protože moje tělo nese následky života, který jsem si nikdy nevybrala. Ještě donedávna jsem žila na Slovensku. Ve špíně, zimě a nejistotě. Bez dostatku jídla. Bez

Nevím, proč se mi najednou změnil celý život… Ještě nedávno jsem si užíval obyčejné kočičí dny. Pak se ale něco změnilo. Najednou jsem se nedokázal postavit. Přestal jsem normálně dýchat, moje tělíčko zachvátily silné křeče a všichni kolem mě začali spěchat. Pamatuji si jen vyděšené oči mých tet z Dobrých rukou a cestu na veterinární pohotovost. Díky vám jsem dostal šanci bojovat dál. Pomohli jste mi dostat se na specializované

Jedno očičko možná už nikdy neuvidí svět. Ale to druhé dnes poprvé uvidělo naději. Jmenuje se Lailah.Je to sotva pár týdnů staré koťátko. Měla si hrát, honit první motýly, dovádět se sourozenci a večer usínat schoulená vedle své mámy.Místo toho přišla s očičkem, které jí muselo způsobovat obrovskou bolest. malá bojovnice, kterou čeká náročná léčba a nový začátek Nevíme, co se jí stalo.Možná se narodila venku, kde i obyčejný zánět

Opravdu lidé ztratili soucit a lidskost? Dlouho jsme se nesetkali s tak ošklivým zraněním, které mohlo být způsobeno i člověkem.A co ti lidé, kteří nechali těžce zraněného a umírajícího kocourka bez povšimnutí? U dveří obchodu kolem něj prošli desítky lidí, mnozí i s dětmi a nikdo nepomohl. Co by asi odpověděli svému dítěti, které by se ptalo: „Co je kocourkovi?“, „Je zraněný?“, „Co má s nožičkou?“ Venku je mráz. Sníh. Studený

Mazlík je asi pětiměsíční kocourek, nalezený ve Strání u silnice – stejně jako tolik dalších kočiček, které někdo opustil a nechal jejich osud náhodě. Naštěstí se ho ujala hodná nálezkyně, která mu sehnala dočasnou péči u svého známého. My jsme slíbili, že Mazlíkovi pomůžeme najít opravdový domov. Inzerovali jsme ho, nabízeli… zdálo se, že všechno má dobrý směr. Včera se ale všechno zlomilo. Doslova. Nálezkyně nám volala s tím, že

❓PROČ UMÍRAJÍCÍ KOŤÁTKO NECHTĚL NIKDO ZACHRÁNIT❓ ????????????????
Další zmrzačená a téměř zaživa pohřbená kočička ze hřbitova. ????
Kočička, která byla zachráněna, ale přesto by umřela, protože všichni z oslovených útulků a depozit odmítli koťátko přijmout a léčit.

Leželo tam bezmocně, v nesnesitelných bolestech, sotva dýchalo. ????
Dnes ráno dvě mladé slečny našly v příkopě u silnice ve Fryštáku drobounké koťátko – holčičku – malý uzlíček na pokraji smrti.
Dali jsme jí jméno Aninka.

Zlámané nožky, broky v tělíčku, dehydratovaný, vysílený, umírající v bolestech, …Před chvílí paní projížděla nedaleko Březolup na Zlínsku, když kousek od silnice zahlédla tmavý stín. Zprvu si myslela, že jde o již mrtvou sraženou kočičku. Ale i tak zastavila. Až když se k ní přiblížila, uviděla, že ještě dýchá. Nemohla ji tam nechat. Vzala ji opatrně do náruče, zavolala nám a ihned vyrazila na veterinu. Věřila, že ještě není pozdě,