utulek

Bylo nás sedm. Sedm fenek. Špína. Zima. Hlad. Strach. A lidé, kteří nám sex**lně ubližovali. Tohle není příběh z hororu. Tohle je můj život. Jmenuji se Dinuška a je mi přibližně pět let. Když se na mě podíváte, možná mi budete hádat mnohem víc. Protože moje tělo nese následky života, který jsem si nikdy nevybrala. Ještě donedávna jsem žila na Slovensku. Ve špíně, zimě a nejistotě. Bez dostatku jídla. Bez bezpečí. Bez člověka, který by mě chránil. Já a dalších šest fenek jsme byly odebrány skupině lidí bez domova, kteří nás sex**lně zneužívali. Říkali nám „naše ženy“. Nevím, jak dlouho to trvalo. Nevím, kolikrát jsem se bála. Nevím, kolik z toho všeho si ponesu v sobě už navždy. Ale vím, že jsem to přežila. Dnes už jsem konečně v bezpečí. Jenže moje tělo stále platí cenu za to, čím jsem si prošla. Na zádech mám velkou lysinu. Chybí mi srst a kůže v postiženém místě je citlivá, bolavá a poškozená. Lékařský závěr zní granulomatózní ulcerativní vaskulitida a ischemická dermatóza. Existuje několik možností léčby. Potřebuji ale pomoc, abych je mohla začít. Útulkový účet: 2300513018/2010, poznámka k platbě: Dinuška Když se o mém příběhu dozvěděly tety z útulku Dobré ruce Zlín, nedokázaly na mě přestat myslet. Přemýšlely dnem i nocí, jak mi pomoci a jak mi dát šanci, kterou jsem nikdy předtím nedostala. A rozhodly se, že mě v tom nenechají. Já přitom nechci nic výjimečného. Chci jen to, co jsem měla mít od narození. Teplo. Jídlo. Bezpečí. Péči. A život bez […]

Nevím, proč se mi najednou změnil celý život… Ještě nedávno jsem si užíval obyčejné kočičí dny. Pak se ale něco změnilo. Najednou jsem se nedokázal postavit. Přestal jsem normálně dýchat, moje tělíčko zachvátily silné křeče a všichni kolem mě začali spěchat. Pamatuji si jen vyděšené oči mých tet z Dobrých rukou a cestu na veterinární pohotovost. Díky vám jsem dostal šanci bojovat dál. Pomohli jste mi dostat se na specializované CT vyšetření. Všichni doufali, že konečně zjistíme, co se děje. A dnes už to víme. CT vyšetření odhalilo závažný zánět středního ucha. Právě ten způsobuje moje neurologické potíže, bolest i naklánění hlavičky. Řekli mi, že bez operace se můj stav nezlepší. Budou muset otevřít kostěnou dutinu mého středního ucha, odstranit zánět, který mi způsobuje bolest, a celou dutinu důkladně vyčistit a vypláchnout. Je to náročný zákrok, ale zároveň jediná šance, jak odstranit příčinu mého trápení a vrátit mi život bez bolesti. Moje tety udělají všechno, co je v jejich silách. To dělají vždy. Jenže v útulku nejsem sám. Každý den se starají o desítky kočiček, které potřebují léky, vyšetření, operace nebo jen plnou mističku. Často večer sedí nad veterinárními fakturami a přemýšlí, kterou zaplatit dřív. Ne proto, že by nechtěly uhradit všechny. Ale protože to zkrátka nejde. Moje operace bude stát několik desítek tisíc korun. Je to částka, kterou útulek sám nedokáže zaplatit. Proto se na vás dnes obracím já. Nechci nic víc než dostat šanci žít bez bolesti. Zase si hrát, běhat, dovádět a jednou najít domov, kde už

Jedno očičko možná už nikdy neuvidí svět. Ale to druhé dnes poprvé uvidělo naději. Jmenuje se Lailah.Je to sotva pár týdnů staré koťátko. Měla si hrát, honit první motýly, dovádět se sourozenci a večer usínat schoulená vedle své mámy.Místo toho přišla s očičkem, které jí muselo způsobovat obrovskou bolest. malá bojovnice, kterou čeká náročná léčba a nový začátek Nevíme, co se jí stalo.Možná se narodila venku, kde i obyčejný zánět může během několika dnů změnit život. Možná se zranila a neměl jí kdo pomoct. Možná celé dny jen čekala někde schovaná, hladová, vystrašená a doufala, že si jí někdo všimne.To už se nejspíš nikdy nedozvíme. Co ale víme jistě, je to, že Lailah už nikdy nebude muset bojovat sama.Když jsme ji vzali do náruče, nesnažila se utéct. Jen se tiše schoulila. Jako by poprvé po dlouhé době cítila, že je v bezpečí.Jenže tím její boj teprve začíná.Čeká ji vyšetření u veterinárního specialisty, léčba a možná i operace. Zatím netušíme, jestli se očičko podaří zachránit. Víme ale jedno – uděláme všechno pro to, aby už nikdy nemusela žít v bolesti. Jenže bez Vás to nezvládneme.Veterinární péče o takto malé kotě je velmi nákladná a podobných případů k nám přichází stále více. Každá koruna, kterou Lailah věnujete, pomůže zaplatit její léčbu a dá jí šanci vyrůst ve zdravou, šťastnou kočičku. Pomůžete Lailah napsat úplně nový příběh? Transparentní účet útulku Dobré ruce Zlín: 2300513018/2010 Poznámka pro platbu: LAILAH Každý příspěvek, sdílení i milé slovo znamená pro Lailah obrovskou pomoc. Děkujeme, že v tom

Opravdu lidé ztratili soucit a lidskost? Dlouho jsme se nesetkali s tak ošklivým zraněním, které mohlo být způsobeno i člověkem.A co ti lidé, kteří nechali těžce zraněného a umírajícího kocourka bez povšimnutí? U dveří obchodu kolem něj prošli desítky lidí, mnozí i s dětmi a nikdo nepomohl. Co by asi odpověděli svému dítěti, které by se ptalo: „Co je kocourkovi?“, „Je zraněný?“, „Co má s nožičkou?“ Venku je mráz. Sníh. Studený vítr, který zalézá pod kožich i pod kůži. Několik dní se v tomhle počasí toulal kocourek s úplně rozdrcenou pravou přední tlapkou. Prosil o pomoc všechny kolemjdoucí, kteří se od něj jen štítivě odvraceli. Sedával u dveří obchodu a čekal na pomoc. Lidé s nákupy, lidé spěchající domů do tepla. On tam zůstával. V bolesti. V zimě. Se zraněním, které muselo pálit a pulzovat při každém kroku. Možná už ztrácel naději, že se nad ním někdo zastaví a pomůže mu.  Když jsme Františka před chvílí přijali, bylo jasné, že tlapičku už zachránit nepůjde. Otevřená, rozdrcená zlomenina, těžce poškozené tkáně, výrazné otoky. Největší strach teď nemáme z amputace – ale ze sepse. Z toho, aby už nebylo pozdě.  František je právě na cestě na specializovanou kliniku. Čeká ho akutní operace, hospitalizace, antibiotika, infuze, boj s infekcí. O tlapku přijde. To je jisté. Ale tři tlapky kočičkám stačí k plnohodnotnému životu. Jen musí dostat šanci. Je to dospělý kocourek. Dostal jméno podle svatého Františka z Assisi, patrona všech zvířat. Protože právě teď potřebuje, aby nad ním někdo držel ochrannou ruku.  Fotografie zranění

Mazlík je asi pětiměsíční kocourek, nalezený ve Strání u silnice – stejně jako tolik dalších kočiček, které někdo opustil a nechal jejich osud náhodě. Naštěstí se ho ujala hodná nálezkyně, která mu sehnala dočasnou péči u svého známého. My jsme slíbili, že Mazlíkovi pomůžeme najít opravdový domov. Inzerovali jsme ho, nabízeli… zdálo se, že všechno má dobrý směr. Včera se ale všechno zlomilo. Doslova. Nálezkyně nám volala s tím, že má Mazlík problém s packou. Vyšetření ukázalo zlomenou nohu. Pán, u kterého byl kocourek v dočasné péči, však odmítl operaci. Veterinář proto jako jednu z možností zmínil i eutanazii.   Zlomená noha u kočky totiž není jen „kulhání“. Bez operace by Mazlíka čekaly silné a trvalé bolesti, špatné nebo žádné srůstání kosti, doživotní kulhání, záněty, postupné poškození dalších končetin a páteře. Bolest by ho připravila o chuť k pohybu, ke hře i k životu. U takto mladého kocourka by šlo o celoživotní utrpení nebo dříve či později o neřešitelný stav.   Naštěstí se k nám informace dostala včas.   Mazlíka jsme okamžitě nechali převézt do Zlína, kde je nyní hospitalizovaný na veterině. Zítra ho čeká operace zlomené nožky, která mu dá šanci na plnohodnotný, bezbolestný život.   Po operaci bude muset být 4–6 týdnů v klidovém režimu, v bezpečí a pod dohledem. Zhruba po čtyřech týdnech ho čeká kontrolní RTG a je možné, že následně i další zákrok – vytažení fixačních drátů z nožky.   Jak ke zlomenině došlo, přesně nevíme. U takto mladého kocourka se to ale může stát

❓PROČ UMÍRAJÍCÍ KOŤÁTKO NECHTĚL NIKDO ZACHRÁNIT❓ ????????????????
Další zmrzačená a téměř zaživa pohřbená kočička ze hřbitova. ????
Kočička, která byla zachráněna, ale přesto by umřela, protože všichni z oslovených útulků a depozit odmítli koťátko přijmout a léčit.

Leželo tam bezmocně, v nesnesitelných bolestech, sotva dýchalo. ????
Dnes ráno dvě mladé slečny našly v příkopě u silnice ve Fryštáku drobounké koťátko – holčičku – malý uzlíček na pokraji smrti.
Dali jsme jí jméno Aninka.

Zlámané nožky, broky v tělíčku, dehydratovaný, vysílený, umírající v bolestech, …Před chvílí paní projížděla nedaleko Březolup na Zlínsku, když kousek od silnice zahlédla tmavý stín. Zprvu si myslela, že jde o již mrtvou sraženou kočičku. Ale i tak zastavila. Až když se k ní přiblížila, uviděla, že ještě dýchá. Nemohla ji tam nechat. Vzala ji opatrně do náruče, zavolala nám a ihned vyrazila na veterinu. Věřila, že ještě není pozdě, se stane zázrak.A zázrak skutečně byl – ale ne takový, jaký bychom si přáli.Veterinářka se jen tiše dívala na rentgen a základní vyšetření. Mladým kocourkem, kterému jsme začali říkat Zázrak, prošel ne jeden, ale hned několik broků. A to není vše! Tři jeho nožičky jsou zlomené, jeho tělo je dobité, pohmožděné a bolavé.A co je nejhorší – nebyla to nehoda. Nebylo to auto. Byl to člověk. Opět!„Nechápu, že to vůbec do teď přežil,“ řekla veterinářka tiše.Ale Zázrak neumřel. Držel se. Přestože ho někdo zcela vědomě a brutálně týral, nevzdal to. Sám se, z posledních sil, odplazil pryč od těch tyranů, až se dostal na krajnici mimo obec. Tam, kde měl klid a kde doufal ve svou záchranu. On o svůj život bojuje! A bojujeme s ním.Právě teď je na cestě na specializovanou kliniku. Čekají ho další vyšetření, dlouhá hospitalizace a pravděpodobně několik operací.A pokud bude mít dost sil, možná jednoho dne znovu udělá první krůček.Potřebuje ale pomoc. Jeho léčba bude fyzicky, ale i finančně náročná. A to je teprve začátek.Pomozte nám bojovat za Zázraka. Za kocourka, který přežil zlo, a