Samirka

Samirka


Narození: 2017

Pohlaví: Kočka

Kastrace: Ano

Očkování: Ano

Povaha: Mazlivá, hodná, hravá

Zvláštní znaky: Upíří zuby :)


???? Květen měsíc adoptovaných kočiček
Pozdrav z nového domova vám dnes zasílá SAMIRKA ????
Ahoj, 
já jsem černá kočička Samirka, ale moje lidská maminka mi občas říká, že jsem její mustang ( pro mou krásnou postavu), že jsem její puma ( pro mou krásnou černou barvu), a také její kočičí upírka ( pro mé dva přední špičáky, které mi tak krásně trčí z pusinky).
V červnu to budou dva roky, co mám svoje doma. Jako koťátko jsem byla v roce 2017 nalezena v Napajedlech. Dostala jsem se do Dobrých rukou, a když se ze mě stávala kočičí puberťačka, putovala jsem do kočičí kavárny „Toulavý ráj“ v Kroměříži, abych měla větší šanci najít si svou rodinu. Jenže jsem nebyla moc kontaktní. Mezi návštěvníky na kavárně jsem se zrovna nehrnula a byla jsem prakticky „neviditelná“, protože jsem dny proseděla v okně za barem. Anebo jsem jen tak ležela na počítačové klávesnici. To mám ráda dodnes. Až jednoho dne se v kavárně objevily čtyři postavičky. A ta paní, co k nim patřila, se mi prostě moc líbila. Jenže, vůbec netušila, že tam jsem, když jsem zase seděla jen v tom okně. Řekla jsem si, že s tím musím něco udělat. A tak, když paní přišla platit, přeskočila jsem z okna na bar pult a položila svou packu na její ruku a důležitě se na ni podívala. V tom okamžiku se pro mě ještě nic nezměnilo, ale mé budoucí mamince jsem tímto gestem pořádně zamotala hlavu. I když už doma měla pejska, kočičku a další kocourek už měl své doma též slíbeno, přesto na mě nemohla přestat myslet. A tak se stalo, že po měsíci a půl si pro mě ze dne na den přijela. Stala jsem se součástí smečky-  pejska Sofinky, kočičky Sissinky a kocourka Endíčka, a pak také té lidské, což jsou dva dospěláci a dvě děti.
Když jsem přišla do své rodiny, měla jsem velké zažívací potíže, často jsem zvracela a trpěla jsem takovou plynatostí, že prý nebylo na krok vidět, jak říká má maminka. Kožíšek jsem měla plný lupů, trčely mi kosti. Zjistilo se, že mám potravinovou alergii na obilniny a kuřecí maso. Rok trvalo, než se vše ustálilo. Maminka mi začala vařit krůtí a hovězí maso. To mi moc chutnalo. Byla jsem tak ráda, že už nemusím jíst všechny ty kapsičky a granule, které mi nechutnaly a já jim stejně nikdy moc nedala. Po nějaké době vařené stravy jsem zatoužila po syrovém masíčku. Ale krůtí jsem nechtěla, jen hovězí. A tak je tomu dodnes. Nic jiného do mě nikdo nedostane. Jenže tento druh stravy zachutnal i mému kamarádovi Endymu, a už také nic jiného nechce žrát. Tedy, kvalitní granule bez obilnin mu ještě chutnají, na rozdíl ode mě. Pssst! ???? Prý to naše stravování leze pěkně do peněz, ale nikomu to neříkejte!!  
Dnes je ze mě krásná kočička, bez lupů, tělo samý sval, žádná trčící kost. 
Určitá plachost a opatrnost ve mně zůstala. Nemám důvěru k cizím lidem, nemusím moc návštěvy a hluk. 
Mám vše, co mi máma na očích vidí. A já jí za to ráda dávám pusinky na nos a ráda se jí o ten nos otírám čumáčkem, i svými pověstnými špičáky. A ještě musím podotknout, že ráda šlapu mléčný krok a v noci chodím svou maminku kontrolovat, jestli už náhodou není vzhůru, abych se s ní mohla pomazlit. ???? Když mi připadá, že už dlouho spí, skočím na ni a šlapu po ní, dokud si mě nezačne všímat. ????
Mám se krásně a má maminka by mě nedala ani za nic! ❤️
(Překopírováno z dopisu od Samirčiny rodiny.)
9. 5. 2020
Přejít nahoru

Vítejte na novém webu útulku Dobré ruce, z.s.

Tyto stránky jsou zatím ve výstavbě a i když se snažíme vše dát dohromady co nejdříve, pokud máte zájem o adopci kočičky, navštivte náš starý web nebo nám napište na sociální sítě.