2023

Milí přátelé, ač by se mohlo zdát, že v zimě se nic neděje, opak je pravdou. Ti co nás sledujete a možná i ti, co jen nahlédnete, tak víte, že jsme vloni „oslavili“ 10. výroční založení spolku tím, že jsme se vydali na novou cestu a etapu – budovat nové prostory pro kočičky. Starý domek i chatka byly v neobyvatelném stavu, tak už na podzim začaly stavební práce, ve kterých pokračujeme i nyní. Co již je hotovo nebo na čem se nyní pracuje: – výměna oken – výměna dveří – budování nového stropu v budoucí kočičí místnosti – vybetonování podlah  – kompletní rekonstrukce sklepu na skladovacích prostor – vnitřní omítky – další stavební úpravy, které činí objekt obyvatelným pro kočičky  Co nás nyní čeká: – vymalování místností  – položení lina – montáž parapetů  – instalace obkladů v koupelně a přípravně jídla – úprava chatky na karanténní místnost hlavně to nejdůležitější – nová střecha Bez toho se nemůžeme dál pohnout, pod střechou je velký úžasný prostor pro kočičky. Materiál na střechu už jsme koupili, zbývají latě, dřevo a práce. Celková částka za střechu, dle nabídky, včetně materiálu, je 240.000 Kč. Zatím jsme nějak moc neprosili, ale toto už opravdu nezvládneme vlastními silami. Přikládáme fota, jak jsme již v budování pokročili, fakturu za stavební práce za poslední měsíce a fakturu za materiál na střechu. Moc potřebujeme vaši, i minimální, finanční pomoc. Přispět můžete na transparentním účtu: 252461858/0600 Pokud by někdo chtěl koupit např. lino do pokojů, barvy, sololit do karanténní místnosti nebo jiné […]

Je to, jako by to bylo dnes. Před očima si přehrávám chvíli, kdy jsem ho poprvé uviděla – maličké 4 týdenní kotě, plazící se po předních nožičkách, neschopné se postavit. Co z něj vyroste, co s ním bude, jak se vůbec bude pohybovat, jestli vůbec? Kotě jsem držela v dlaních, dívalo se na mě velkýma očima, vnímalo a ptalo se, budu moci žít nebo rozhodnete, že zemřu?   Veterináři radili uspat ho, já nesouhlasila a se mnou i doktor Čejka v Mařaticích na klinice, kde pak kotě strávilo 3 týdny svého života. Zde také bezejmenný kocourek dostal své jméno Faust.   Začala jsem se učit, jak se žije s napůl ochrnutým zvířátkem. Nebylo to jednoduché, ale Faustík mi to vynahrazoval svojí bezvýhradnou láskou, svojí bezelstnou vděčností, která byla v jeho očích.   12 let uběhlo a já nyní o jeho život bojuji znovu. Faust zhubnul, zhoršila se mu srst a minulý týden vyšetření ukázala silný zánět slinivky a FIP, bohužel nervovou formu. Několikrát zkolaboval, měl nízkou teplotu jen 35°, sotva dýchal, byl apatický, bez zájmu. Chvíli se zdálo, že už svůj život začíná vzdávat, ale opět dokázal, že je velký bojovník, že ještě nenastal jeho čas odejít, že má velkou vůli žít.   Nyní po týdnu je již teplota stabilní, Faustík se zkouší postavit na nožky, i když zatím neúspěšně. Má ale zájem o okolí a dává mi naději, že léčba zabírá.   Spousta z vás byla u nás v útulku, Faustíka zná osobně, ví jak je to úžasný kocour