Je to, jako by to bylo dnes. Před očima si přehrávám chvíli, kdy jsem ho poprvé uviděla – maličké 4 týdenní kotě, plazící se po předních nožičkách, neschopné se postavit. Co z něj vyroste, co s ním bude, jak se vůbec bude pohybovat, jestli vůbec?
Kotě jsem držela v dlaních, dívalo se na mě velkýma očima, vnímalo a ptalo se, budu moci žít nebo rozhodnete, že zemřu?
Veterináři radili uspat ho, já nesouhlasila a se mnou i doktor Čejka v Mařaticích na klinice, kde pak kotě strávilo 3 týdny svého života.
Zde také bezejmenný kocourek dostal své jméno Faust.
Začala jsem se učit, jak se žije s napůl ochrnutým zvířátkem. Nebylo to jednoduché, ale Faustík mi to vynahrazoval svojí bezvýhradnou láskou, svojí bezelstnou vděčností, která byla v jeho očích.
12 let uběhlo a já nyní o jeho život bojuji znovu. Faust zhubnul, zhoršila se mu srst a minulý týden vyšetření ukázala silný zánět slinivky a FIP, bohužel nervovou formu. Několikrát zkolaboval, měl nízkou teplotu jen 35°, sotva dýchal, byl apatický, bez zájmu. Chvíli se zdálo, že už svůj život začíná vzdávat, ale opět dokázal, že je velký bojovník, že ještě nenastal jeho čas odejít, že má velkou vůli žít.
Nyní po týdnu je již teplota stabilní, Faustík se zkouší postavit na nožky, i když zatím neúspěšně. Má ale zájem o okolí a dává mi naději, že léčba zabírá.
Spousta z vás byla u nás v útulku, Faustíka zná osobně, ví jak je to úžasný kocour se zlatým srdíčkem a co všechno má za sebou.
Jeho léčba je však nesmírně náročná, ale já a snad i vy, všichni milovníci kočiček, jej v tom nenecháme.
Před 12 lety jsem Faustíkovi poprvé vybojovala život, teď mu ho můžete, se mnou, pomoci vybojovat podruhé.
Číslo transparentního účtu útulku Dobré ruce, z.s Zlín je 2300513018/2010 poznámka Faust. 
Moc za Faustíčka prosím 
a předem děkuji. 
Eva
