2021

Jako každý rok i letos před Vánoci jsme si pro vás připravili malý obchůdek s věcmi, co udělají radost vám, vašim blízkým ale i vašim kočičím miláčkům. 100% z výtěžku jde na provoz našeho útulku, který má nyní okolo 350 kočičích svěřenců a proto budeme za jakýkoliv nákup a příspěvek velmi vděční. Věci z našeho Charitativního vánočního obchůdku si můžete osobně vyzvednout v týdnu od 13. 12. 2021 na klasickém odběrovém místě v centru Zlína. Zasíláme přes Zásilkovnu a Českou poštu. Cenu dopravy + balného vám vypočítáme dle výše objednávky.    Objednávat můžete jak na našem Facebookovém profilu @AukceProdejDobreRuceZlin  nebo v kontaktním formuláři níže (případně na e-mailu zlin@zlin-dobreruce.cz). Zde nám napište o co přesně máte zájem, kolik kusů a zda si přejete vyzvednout osobně či zaslat na adresu či výdejní místo. Děkujeme, že s námi pomáháte.   Týdenní kalendář s fotkami kočiček našeho útulku. Cena kalendáře 250 Kč/ks    Pexeso s našimi kočičkami Pexeso 72 dílků s 36 kočičkami našeho útulku Cena Pexesa 100 Kč/ks Šantové a kozlíkové vánoční pytlíčky (Foto je pouze ilustrační)Cena pytlíčku 70 Kč/ks    Kočičí pelíšek/polštářek Motiv 1 – Kočka + 3 zvířátka Motiv 2 – Pes + 3 zvířátkaPelíšek/polštářek je oboustranný. Na jedné straně s potiskem, na druhé straně je jednobarevný (červený). Cena pelíšku/polštářku 200 Kč/ks Kniha „Kočkolásky“ „Jsou ulice a ulice. Některé jsou rušné a plné života, jiné jsou tiché a zapadlé – jen uličky. Všechny vedou odněkud někam. Tahle vede rovnou do centra a denně po ní projdou stovky lidí s klapkami na […]

„Jsem roční kočička Terezka. Zjevil se mi anděl v podobě mé kočičí maminky, pak anděl v tetě Evě z útulku a teď potřebuji, abyste byli mými anděli vy všichni, kterým záleží na tom, abych žila. Nebudu už nikdy, jako ostatní kočičky, ale i tak nechci umřít. Chci se radovat z každodenních maličkostí, měkkého pelíšku, dobrého papání a pohlazení. Víc nechci, jen chci žít. Byla jsem kočičkou beze jména, nikomu jsem nepatřila, nikdo o mě nestál, nikoho jsem nezajímala, byla jsem neviditelnou nemilovanou kočičkou. Živořila jsem ze dne na den, z noci na noc. Byla mi zima, pravidelně jsem usínala s prázdným bříškem a snila kočičí sen o vlastním domově. Stačila chvíle a ten sen by se mi už nikdy nesplnil. Byl krásný podzimní den, takový, ze kterého se mnozí radují, ale pro mě to byl den, kdy jsem zase byla hladová a hledala jsem alespoň něco k snědku.  Zesláblá jsem na chvíli ztratila pozornost a pak už stačila jen malá chvilka. Oslnila mě světla a já ucítila tu největší bolest v životě. Ležela jsem na silnici a věděla, že pokud tam zůstanu zajede mě další auto. Snažila jsem se vstát, ale nožičky mě neposlouchaly, jako by ani žádné nebyly. Sebrala jsem zbytek sil a předními nožičkami jsem se odplazila na bok cesty. Třepala jsem se zimou i bolestí až jsem ztratila vědomí. Postupně mi tělíčko chládlo a pod kůži mi zalézali červi. Zdálo se mi, že vidím anděla, svou kočičí maminku, která mi říká, že teď už půjdu za duhový

Bojujeme o život kočičky Zity  „Byla jsem kočička bez příběhu, bez domova, bez budoucnosti. A pak jsem se dostala do útulku, dali mi jméno Zita a můj život se zdál, že bude konečně šťastný, že naleznu domov, kde mě budou mít rádi, bude jim na mě záležet. Stačil jeden den a vše se rozplynulo. Přestalo mi chutnat jídlo, byla jsem bez zájmu, bez života. Okamžitě jsem jela na veterinu, kde jsem strávila pár dnů na kapačkách a různých vyšetřeních.  Za těch několik dnů už nevypadám, jako na fotce, tam jsem kulaťoučká krásná kočička. Teď je na mě pohled žalostný, jsem vyhublá s vystupující páteří, místa na tělíčku mi nezarůstají srstí, můj kožíšek je bez lesku, jakoby mastný. Nemám chuť k jídlu, nemám sílu k životu. Ta nemoc, se kterou bojuji, se jmenuje FIP, prý suchá forma, která se nejhůře diagnostikuje.  Jsem velmi vážně nemocná a smrt, je tak blízko… Není to jen slovo, je to skutečnost. Teď jsem v útulku u tety Evy Janiškové, v karanténní kleci. Teta ke mě chodí, dává mi kapačky, přitom se mi dívá do očí a říká mi holčičko Zituško. Říká, abych bojovala, nevzdávala to, že mi pomůže a přitom mi jmenuje kočičky, které se podařilo zachránit. Neznám je, ale ta jména pro mě zní, stejně jako konejšivý hlas tety, moc hezky.  A tak se dávám se vší energií, která mi ještě zbývá, do boje. Bude prý dlouhý, celých 84 dní, bude to i bolet, ale je tam naděje. Jsou mi necelé dva roky, jsem